Knihovna Petra Bezruče v Opavě

Obchodní a živnostenská komora v Opavě byla ustanovena dle zákona z 18. března 1850 č. 122 ř.z. Komora měla z počátku velmi malou členskou základnu a sídlila provizorně v různých objektech ve městě. Počátkem století zaměstnávala komora 21 úředních a odborných sil. Vzrůstající administrativa i prestiž opavské komory vedla k rozhodnutí představenstva nechat si postavit důstojné a honosné sídlo. Opavská obchodní komora patřila k nejmenším v tehdejším Rakousku, ale hospodářský význam Slezska rozhodně nebyl zanedbatelný. Ve Slezsku se čile rozvíjel uhelný průmysl a hutní výroba, zpracování železa a textilní průmysl.

V roce 1908 byla vypsána veřejná soutěž. Porota vybírala ze 45 soutěžních projektů. Porotu zaujal projekt vídeňského architekta Leopolda Bauera. Veřejnost byla se všemi soutěžními projekty seznámena v místním muzeu. Samotný projekt Leopolda Bauera bylo však nutno přepracovat, neboť představitelům komory se nelíbila příliš bohatá úprava architektonického řešení, a proto umělce žádala, aby celý návrh zjednodušil.

Budova od svého vzniku v roce 1910 sloužila až do roku 1949 opavské obchodní a živnostenské komoře (OŽK), která byla v letech 1938-1945 přeměněna na průmyslovou a obchodní komoru (Industrie und Handelskammer), jak tomu nasvědčuje nápis nad bočním vchodem, který se odkryl při generální úpravě fasády v září roku 2001. V přízemí budovy byla umístěna moderně uspořádaná knihovna a čítárna, přístupná široké veřejnosti, dále živnostenský katastr a registr firem.

V letech 1910 – 1939 zde sídlil také Ústav pro zvelebování živností obnovený v roce 1945. Po zrušení OŽK byl objekt převeden do majetku československého státu. Ve znárodněné budově byl zřízen Dům kultury Petra Bezruče. Na konci 50. let 20. století zde byla umístěna.

Budova OŽK měla být vyzdobena uměleckými díly, která by vyjadřovala vztah k výrobě, řemeslům a obchodu ve Slezsku. K této práci byli přizváni slezští umělci malíř Adolf Zdražila a sochař Josef Obeth, dále vídeňský sochař Gustav Gurschner. Na zámečnických a kovářských pracích se podíleli Franz Pohl a Ludwig Blucha, štukovou výzdobu realizoval Adolf Kohler. Malíř Adolf Zdrazila je autorem návrhů vitráží ve velkém zasedacím sále, které zhotovila specializovaná firma Richarda Schleina v Hrádku v Čechách. Vitráže prošly rozsáhlou rekonstrukcí firmou Vitráž v Novém Boru. Devět ženských postav alegoricky symbolizují řemesla a odvětví výroby provozované na území Slezska ( zlatnictví, stavitelství, zbrojařství, sklářství, ocelářství, textilnictví, obchod apod.)

Sochař Josef Obeth je autorem čtyř soch umístěných na hlavním průčelí budovy a kamenných reliéfů. Reliéfní výzdoba je rozdělena obdélníky, ve kterých byly umístěny názvy 16 slezských měst, ke kterým měla reliéfní výzdoba vztah. Názvy měst budou do fasády umístěny ve 3. etapě rekonstrukce v roce 2002.

Vstupní, bohatě zdobené, dveře byly zhotoveny dle návrhu Leopolda Bauera, reliéfní figurální motiv je dílem vídeňského sochaře Gustava Gurschnera.

Leopold Bauer je i autorem návrhů všech svítidel, ozdobných mříží, kování, které se v budově nacházejí. Objekt byl již v roce 1910 vybaven ústředním topením a centrálním vysávacím systémem (chodba mosazné hlavice ve zdi). Kolem budovy byla opět dle návrhu Leopolda Bauera vytvořena parková úprava, která připomínala barokní palácové zahrady a navazovala na zahradu paláce Razumovských (Slezský studijní ústav).

Rodák z nedalekého Krnova patřil k žákům Otty Wagnera na vídeňském AVU. Jeho nadání a talent se projevil již během studií nejen oficiálními cenami, ale také tím, že si jej O. Wagner vybral jako spolupracovníka do svého soukromého ateliéru.

Bauerova tvorba nebyla na počátku 20. století ve Slezsku neznámá. Již na přelomu století se zúčastnil soutěže na radnici v Krnově. Pro Krnov vyprojektoval střelnici, adaptoval zámek v blízkých Linhartovech. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří Rakousko-uherská banka ve Vídni. V Opavě patří k jeho nejznámější stavbě obchodní dům Breda, který byl největším a nejmodernějším obchodním domem v Rakousku-Uhersku.

Bauerova kariéra vyvrcholila v roce 1913, kdy byl jmenován profesorem architektury ve Vídni, kde působil do roku 1919.

Narodil se v Porubě (m.č. Ostravy), vyučil se malířem pokojů. R. 1893 zahájil studium na vídeňské akademii, kde studoval na speciální krajinářské škole u E. Lichtenfelse. V červenci 1898 vídeňskou akademii opustil a odešel do Mnichova, kde studoval a kopíroval staré mistry, pak do Karlsruhe, kde byl žákem krajináře a grafika G. Schönlebera a prof. L. Kalckreutha. Pobýval na studijních cestách v Paříži, Bruselu, v Holandsku, tam strávil delší čas. R. 1904 se trvale usadil v Opavě. V roce 1917 narukoval na frontu, kde byl členem umělecké skupiny jako vojenský malíř. 1919 se vrátil do Opavy, kde působil až do své smrti.

Byl členem vídeňského spolku Secese, předsedou uměleckého spolku Vereinigung bildender Künstler Schlesiens. Byl milovníkem hudby, účastnil se veřejného života, úzce spolupracoval se Slezským zemským muzeem, architektem. L. Bauerem a časopisy Die Heimat, Die Graphische Kunst, Höhenfeuer a s Trasslerovou tiskárnou v Opavě.

Rozsah jeho díla je mimořádný, stejně jako rozmanitost námětů a technik. Vedle krajinomalby se zabýval malbou portrétů, zátiší. Maloval olejem, kvašem, akvarelem, užíval nejrůznější grafické techniky, z nichž si nejvíce oblíbil dřevoryt. Zabýval se také dřevořezbou, restaurováním, užitou grafikou, ilustrováním, navrhoval interiérové vybavení. Počátky jeho tvorby jsou ovlivněny secesním uměním, od dvacátých let 20. století má jeho tvorba popisně realistický charakter, pouze v jeho grafické tvorbě se zachovala lyrická atmosféra.

Sochař a restaurátor, vystudoval odbornou školu pro mramorářské práce v Supíkovicích, státní živnostenskou školu ve Vídni a v letech 1892-1897 Akademii výtvarných umění ve Vídni.

Jeho první velkou prací byl oltář kostela ve Vidnavě (1898 –1902). V letech 1905-1909 pracoval na Priessnitzově pomníku v Jeseníku. V roce 1908 si zařídil ateliér ve Velké Krši u Vidnavy a jeho dílna získala četné zakázky. Objednávky náhrobků se střídaly s objednávkami prací s náboženskou tematikou pro kostely. Často prováděl i výzdobu veřejných budov. Po 1. světové válce vytvořil 25 pomníků padlým, zvláště na Opavsku a Jesenicku. Byl vyhledávaným portrétistou, v portrétu vytvořil i řadu historických postav. Pro Bílovec pořídil pomník J. H. Pestalozziho, pro zámek v Otmuchově reliéf s portrétem W. von Humboldta. Nejvýznamnější z těchto prací byl pomník J. G. Mendela v Novém Jičíně (1931).

Věnoval se i restaurátorství, např. soubor Braunových plastik v Kuksu (1943).

V roce 1945 jeho činnost ve Velké Krši skončila, po odsunu z Československa se usadil v Säckeringu v Německu, kde si vybudoval nový ateliér, pracoval jako restaurátor v Norimberku. Pustil se i do samostatné tvorby a z jeho ateliéru vyšla ještě řada plastik a reliéfů.