V letošním roce dosáhne Bezručova knihovna v Opavě jubilea 120 let od svého vzniku. Byla to zprvu spolková knihovna Matice opavské, založená roku 1877. Pochopitelně zde před tímto datem neexistovalo v oblasti českého knihovnictví naprosté vakuum. Již roku 1452 je zmiňována knihovna (“libraria”) při farním kostele Panny Marie. Vedle řádových a privátních biblioték existovaly dříve jakési knihovny také prakticky při každé škole a při každé faře. V první polovině 19. století se i v Opavě začal rozvíjet čilý spolkový život, jenž mimo jiné přinášel i větší možnosti kontaktu širokých vrstev obyvatelstva s tištěným slovem. Téměř s každým nově vzniklým spolkem byla ustavena zároveň i malá spolková knihovna. Lidé totiž rádi četli, ale neměli zájem kupovat si knihy sami. Bylo by však zapotřebí podrobnějšího studia, aby byl z prohlubně času vytěžen materiál, jímž by se vyplnily mezery v poznání historie šíření knih v našem regionu. Z útržkovitého obrazu, který až dosud v tomto směru máme, tak vyvstává pouze několik důležitých a zajímavých momentů.

Roku 1844 nastoupil na místo kostelníka u sester německého řádu švec Jan Ryba, odchovanec Ludvíka Ochrany, patřící ve své době mezi přední české vlastence v Opavě. V jeho světnici na komendě řádu byla česká čítárna, půjčovna knih, české knihkupectví a podporovací studentský spolek. Podle vzpomínek pamětníků Ryba rozšířil během svého života mezi prostým lidem více než 200 000 knih.

Ve větším počtu se do Opavy začaly dostávat české knihy po roce 1835, kdy bylo v Praze založeno “Dědictví svatojanské”, roku 1851 pak v Brně “Dědictví sv. Cyrila a Metoděje” a roku 1856 v Hradci Králové “Dědictví maličkých”. Tyto spolky si kladly za cíl na základě katolické víry zvelebovat a vzdělávat český lid, přičemž hlavním prostředkem k tomu bylo vydávání levných knih, a to nejen s náboženskou tematikou, ale i zábavných a všeobecně vzdělávacích.

Ještě před rokem 1848 existoval v Opavě spolek “Česká beseda” (přejmenovaný později na “Čtenářský spolek”), jehož prvním předsedou byl Jan Baptista Žiwsa - tehdy význačný opavský hudebník a varhaník v kostele Panny Marie. V jeho bytě se pravidelně scházeli čtenáři a předčítalo se zde z českých novin a časopisů, které přicházely na Žiwsovu adresu.

V ovzduší národnostní nesnášenlivosti, kdy opavský knihkupec nesměl vystavit ve výloze české knihy, nechtěl-li se vystavit bojkotu ze strany německých zákazníků, bylo jakousi raritou založení “Katolického čtenářského spolku” roku 1862 v Opavě, v jehož výboru byl například také druhý purkmistr města Opavy dr. Dietrich a gymnazijní profesor Jan Lepař. Přední snahou spolku bylo založení německo - české knihovny v Opavě (!). Hned zpočátku se knihovně dostalo všemožné podpory. K prvním 600 německým a 70 českým knihám bylo v krátké době přičleněno dalších 280 darovaných českých knih. Tato česko-německá knihovna však neměla dlouhého trvaní, a české knihy se poděly neznámo kam.

V roce 1864 byl v Kateřinkách založen při faře Spolek čtenářův a zpěvákův, změněný po příchodu nového faráře Antonína Grudy v roce 1870 na Katolicko-politickou besedu, která založila knihovnu, jejíž základ tvořily knihy spolku a soukromá knihovna Jana Filípka. Přestože se za půjčení jedné knihy platilo 1 krejcar týdně, přečetlo v roce 1877 přibližně 300 čtenářů 2 500 knih.

Důležitým mezníkem v národním životě českého lidu ve Slezsku byl památný tábor lidu na Ostré Hůrce 12. září 1869. V průběhu této lidové manifestace byla nadšeně přijata i rezoluce, v níž se mimo jiné píše: “Uváživše, že je vzdělanosť základem našeho blahobytu..., zavazujeme se, že naší neustálou a usilovnou snahou bude šířiti chuť ku čtení poučných, mravních knih a časopisů..., zakládati knihovny jak školní tak obecní... K čemuž nám dopomáhej Pán Bůh.”

Stranou jsme zatím ponechali otázku německého veřejného knihovnictví, které bylo ve své době na nesrovnatelně vyšší úrovni než české aktivity v této oblasti. Proto je nutné se alespoň v krátkosti zmínit o několika nejvýznamnějších institucích.

Německé knihovnictví v Opavě reprezentovala v prvé řadě knihovna gymnazijního muzea. Již v roce 1814 bylo v Opavě založeno muzeum a při něm vědecká knihovna, která se tak stala nejstarší veřejnou institucí tohoto typu v bývalém rakouském Slezsku. Organizačně bylo založení opavského muzea a knihovny dílem malé skupinky lidí: profesora zeměpisu a dějepisu na opavském gymnáziu Faustina Ense, opavského purkmistra Josefa Johanna Schlösslera a hejtmana vojenské ekonomické komise ve Vídni v. v. Franze Mückusche z Buchbergu. Podle zakládací listiny bylo muzeum s knihovnou připojeno ke gymnáziu. Spravováno a navenek zastupováno bylo šestičlenným sborem tzv. reprezentantů, mezi nimiž byl krajský hejtman jako zástupce opavských a krnovských stavů a ředitel gymnázia. Knihovna velice rychle rostla především díky knižním darům od zámožných měšťanů a šlechty, od roku 1859 i díky právu povinného tisku z oblasti rakouského Slezska. Nejprve byla umístěna spolu s muzeem v několika místnostech zemského domu (bývalé jezuitské koleje), poté v jezuitské kapli a roku 1854 byla přestěhována do budovy minoritského kláštera na Panské (dnes Masarykově) ulici. Třebaže po celou dobu existence gymnazijní knihovny ji širší veřejnost příliš neznala a nemohla ji ani plně využívat, byla neobyčejně bohatou vědeckou institucí. Takže když v poslední etapě bojů o město v dubnu 1945 zcela vyhořela a více než 100 000 svazků knih bylo zničeno, znamenalo to jednu z nejtěžších kulturních ztrát pro Opavu. Jakousi pokračovatelkou této první vědecké knihovny ve Slezsku se stala roku 1945 Slezská studijní knihovna, dnes Slezský ústav SZM.

Nejpozději od roku 1900 existovala v Opavě německá lidová knihovna (Troppauer Volksbibliothek), která získala 15. ledna 1921 statut městské knihovny (Gemeindebücherei, resp. Deutsche Stadtbücherei). Sídlila na Rybím trhu č. 4 v 1. poschodí budovy dnešního divadelního klubu. Knihovna byla hodnocena jako bohatá a vzorně vedená instituce splňující náročné požadavky na vzdělávání obyvatelstva. Roku 1930 čítala 35 000 svazků. Čtenáři zde měli k dispozici čtenářský a přednáškový sál pro 200 osob s příruční knihovnou a 100 časopisy. Půjčovní dny byly v pondělí, středu a pátek od 16-19 hodin, v úterý a čtvrtek od 9-11 hodin. Čítárna byla přístupna denně od 10-12 a od 16-19 hodin. Pouze o svátcích a v létě o nedělích byla čítárna odpoledne uzavřena. Půjčovalo se za poplatek 20 - 40 haléřů na dobu maximálně 3 týdnů. Vedoucím knihovny byl ředitel obecné školy Franz Jilg. Od roku 1925 jej vystřídal JUDr. Emil Schembera, který se po válce stal předním mluvčím osob vysídlených z ČSR do Rakouska a od roku 1971 prvním spolkovým předsedou rakouského landsmanšaftu.

K dispozici byla opavským čtenářům dále knihovna a čítárna Muzea pro umění a průmysl (Slezského zemského muzea) na Komenského ulici č. 10. Otevřeno bylo denně kromě pondělí, vstup byl volný.

Před rokem 1911 vznikla knihovna a čítárna Obchodní a živnostenské komory, sídlící v budově Komory v místnosti č. 10. Otevřeno bylo denně od 8-14 hodin, v neděli a o svátcích od 9-12 hodin. Vstup byl rovněž volný.

Neveřejnou, ale významnou knihovnou byla Knihovna židovské obce náboženské, sídlící na ulici Ignáce Benesche (U Synagogy) č. 4 (Bibliothek der israelitischen Kultusgemeinde). V roce 1938 byly její knihy zabaveny a z větší části zničeny.

V období první republiky mohli čtenáři v Opavě využívat i koncesované půjčovny knih. Nejznámější byla půjčovna knihkupce Otto Gollmanna na Horním náměstí č. 7. Knihy se půjčovaly denně kromě svátků a nedělí od 8-12 a od 14-18 hodin na zálohu 20,- Kč, měsíční půjčovné činilo 6,- Kč. Koncesovaná půjčovna knih Julie Tiefenbachové se nacházela na dnešní Lidické ulici č. 3, výše abonentského příspěvku závisela na počtu vypůjčených knih.