básník, spisovatel, recenzent, publicista, satirik


Narodil se v Řepištích, okres Frýdek-Místek, kde po těžké nemoci také zemřel, v kruhu svých nejbližších: manželky, dcery Jany, zetě a vnuček Adélky a Martiny. Pocházel ze selské křesťanské rodiny, ze 14 dětí, jeho otec, František Pavlok (1865-1928), byl mimo jiné rolníkem, po jistý čas obci starostoval a byl též poslancem za české Slezsko v říšském sněmu ve Vídni. Bohužel zemřel v době, kdy malému Bohumilovi bylo pouhých 6 let. Pavlokův rod lze vystopovat už na přelomu 17. a 18. století právě ve slezských Řepištích, na pravém břehu řeky Ostravice.
Bohumil Pavlok vyrůstal v prostředí prodchnutém hlubokou vírou v Boha, hlavně díky své matce Janě, rozené Stiborové (1883-1963), a to předurčilo jeho pozdější život. Studoval na reálném gymnáziu v Místku, tam se ho pozitivně dotkla osobnost Jana Strakoše (učitel, ale též v té době už významný literární historik a kritik). Pavlok začal publikovat v měsíčníku katolických studentů (Jitro). Postupně na něj mají vliv: profesor Leopold Vrla a P. Dominik Pecka (ti časopis redigovali). Později autor studoval bohoslovectví na fakultě v Olomouci, po atentátu na protektora Heydricha došlo ke známým persekucím a uzavření vysokých škol. Pavlok pracuje v Řepištích jako kancelářská síla, potom na rodném statku jako kočí. Po II. světové válce získává stipendium na studium češtiny a filozofie (Masarykova univerzita Brno). Finančně ho podporuje za dob studií jeho bratr-lékař i budoucí tchán. Na stavu jeho mysli a charakteru se podepisuje prostředí a setkávání se s výraznými literárními osobnostmi, malíři a jinými intelektuály - toto spolunahlédnutí do světa tajemného duchovna, oživeného uměleckým chaosem, zanechává znatelné stopy na formování jeho osobnosti. A naopak, Pavlok se otiskuje v mysli i v duši těch druhých.
V té době publikuje v časopise Akord a přichází do styku s Janem Zahradníčkem, Jakubem Demlem, Janem Čepem, Milošem Dvořákem a dalšími. První otištěnou poezií v Akordu je Svatební, jedná se o čtyři básně, napsané u příležitosti sňatku s Blaženou Konečnou.
Není bez zajímavosti, že na vysokoškolských studiích v Olomouci byl i žákem pozdějšího Františka kardinála Tomáška.
Do roku 1948 byl profesorem na reálném gymnáziu, jako odborný asistent pro psychologii na pedagogické fakultě v Brně. Po únoru 1948 nastává tvrdá doba, Pavlok nesmí publikovat. Řada z jeho literárních přátel mu mizí z očí, někteří za zdmi komunistických věznic. Vztah k přátelům lze vystopovat v jeho tvorbě, třeba báseň pro Josefa Suchého (sbírka Hledání tváře, báseň V ateliéru).
Básník odchází z Brna, do roku 1953 působí na několika školách severu Moravy. Potom zakotví na čas na Pedagogické škole v Místku. Jeho neoblomnost, co do víry v Boha, a z toho vyplývající mravní kodex, mu přináší další nepříjemnosti. Je vyloučen ze školství, z politických důvodů. Pracuje na NHKG jako strojník v třísměnném provozu. Později, po projednání jeho odvolání, je mu dovoleno učit, ale pouze učně. V uvolněných šedesátých letech minulého století se stává ve Frýdku-Místku na SOU zástupcem ředitele. Z tohoto místa odchází do důchodu. Dál se věnuje společensky prospěšné činnosti. Stává se též členem redakční rady časopisu Alternativa (i Alternativa Nova).
Sametová revoluce mu dává prostor v Občanském foru, až do jeho rozpuštění, v roce 1990 je zvolen zástupcem starosty obce Řepiště. Tuto funkci vykonával po dobu 4 let.
Byl členem Obce spisovatelů v Praze, Ostravě, členem Spolku bibliofilů a Moravskoslezské křesťanské akademie věd v Ostravě, kde se věnoval přednáškové činnosti. Dočkal se i literárního ocenění (např. Cena profesora Leopolda Vrly, kterou udělila Vrlova společnost v roce 1998). Spolupracoval s tiskem, rozhlasem, televizí. Přispíval do krajového tisku, do časopisu Alternativa, Alternativa Nova, Lidové demokracie, Moravskoslezského dne i jinam, psal recenze, atd. Účastnil se neformálních setkání se studenty (např. v Galerii Della v Ostravě, setkání se studenty z Církevního gymnázia v O-Zábřehu, spolu s Boženou Klímovou, Ludvíkem Kuncem, Dolores Šavrdovou v roce 1992), atd. Na své okolí působil jako člověk velice skromný, osobitý, opravdově duchovní.
Takzvaně oficiálně vychází jeho první obsáhlejší sbírka v nakl. Profil Ostrava roku 1990 a nese název Hledání tváře. V této knize, ač obsahuje řadu skvělých básní (příkladně Večer s Hamletem), nenajdete všechny přímé verše obrážející jeho vztah k transcendentu, protože sestavení sbírky bylo určeno už v roce 1988, tedy ještě pod dohledem cenzorů. Před tím mohl prezentovat svou tvorbu pouze díky bibliofilské činnosti a v soukromých vydáních.
Setkával se při různých příležitostech se zakázanými autory, i výtvarníky v údobí tvrdé normalizace, buď při vzájemných návštěvách, nebo např. v Chlebovicích (Frýdek-Místek) při letních slavnostech, kde se osobnosti seskupovaly kolem spolku Bezručův kraj (současný název Kulturní sdružení Bezručův kraj Chlebovice). Tu připomeňme také častou přítomnost katolického básníka Františka Lazeckého. Bohumilu Pavlokovi se podařilo též po letech navštívit emigranta Jana Čepa, kdy se dostal Pavlok s manželkou při uvolněné atmosféře roku 1968 do Francie, do Paříže.
Z jeho tvorby na čtenáře působí filozofie, hluboké lidství, melodičnost, někdy i jistá hravost a vždy přítomná víra v Boha, která není jednostrunná, ani zbytečně okázalá, ani tzv. vnucující se… Proto jeho verše oslovují i přesvědčené ateisty.
Spolu s Dr. Šajtarem, si snad všímavý čtenář pak řekne: Pavlok, přes všechnu svou spiritualitu je básník konkrétní, reálný a všechny jeho reálie jsou vztahy z tohoto světa. (Krátká citace z doslovu PhDr. Šajtara k Pavlokově knize Na dosah, delší ukázka jako příloha prezentovaného výboru z tvorby B.P.). Šajtar také hovoří u Pavloka nikoliv o stylu básní, ale o architektuře v básni.
Ostatky profesora Pavloka jsou uloženy v rodinném hrobě na hřbitově v Řepištích. Na témže hřbitůvku odpočívají i jeho předkové.
Literární pozůstalost svěřila paní Blažena Pavloková Památníku národního písemnictví v Praze. Jisté materiály vlastní také již zmiňované Kulturní srdužení Bezručův kraj Chlebovice, jsou uloženy v archivu Památníku, který vznikl v budově bývalého fojtství v obci.

Sestavila Božena Klímová